Poprvé v Kladrubech. A rovnou s foťákem v ruce

Jsou místa, o kterých člověk roky poslouchá. Vidí je na fotkách, v dokumentech, na sociálních sítích… a stejně má pocit, že na ně "jednou" dojde řada. Přesně tak jsem to měla s Kladruby nad Labem.

Přitom kolem starokladrubských koní kroužím vlastně už dlouho. Do Slatiňan pravidelně jezdím na drezurní závody, byla jsem i v jiných hřebčínech - například v Topoľčiankách, v Kopčanech i v obou zemských hřebčincích. Jenže Kladruby? Ty mi pořád nějak utíkaly. Vždy se něco semlelo, něco do toho přišlo nebo jsem zrovna byla na druhém konci republiky. A tak jsem se do Národního hřebčína Kladruby dostala až ve svých třiatřiceti letech.

Jak k tomu došlo? Že jsem tam najednou stála… a fotila? Protože jak se říká - "Líná huba, holé neštěstí". Tak jsem napsala zprávu, že chystám kalendář plemen a že by bylo super mít tam i hřebce přímo z národního hřebčína. A najednou jsem stála s foťákem před plemenným hřebcem Rudolfem Eminenza XII. a mohla si tak vyfotit fotku, o které jsem vlastně ani netušila, že ji někdy budu mít možnost pořídit.

A vzalo mi to dech.

Ne přehnaně. Ne "instagramově". Prostě opravdu. Ten prostor, ta historie, ta atmosféra… a hlavně samotní koně. Národní hřebčín je něco, co člověk zná z fotek, ale naživo to působí úplně jinak. Majestátněji. Klidněji.

A internet? Ten se zbláznil. 😄
Fotka proletěla Facebookem snad rychleji než stíhačka nad horami a já pořád nechápu, kolik lidí ji sdílelo, komentovalo a kolika lidem udělala radost. Upřímně? Mně asi ještě větší.

A protože jsem člověk, který neumí odolat koňským zajímavostem, hodím sem jednu i teď. Starokladrubský kůň dnes existuje ve dvou barevných variantách - jako bělouš a vraník. A ne, není to "jen barva". Vraníci bývají mohutnější a jejich typický klabonos je výraznější. Bělouši působí jemněji a elegantněji. Když si vedle sebe porovnáš obě varianty, ten rozdíl opravdu uvidíš.

A já? Já mám prostě slabost pro vraníky. 🖤

Možná i proto, že starokladrubský vraník v sobě má něco monumentálního a trochu tajemného zároveň.

A teď už se pojď pokochat fotkami. Děkuji, že jsem mohla!